Z dostupných dat je zřejmé, že pokud nebudou přijata žádná opatření, koncentrace skleníkových plynů by mohla do roku 2035–2050 způsobit globální oteplení o 2 °C. Důsledky zvýšení teploty o 2 °C se potenciálně dotknou milionů lidí, kteří budou čelit ohrožení života a nucené migraci v důsledku extrémního počasí, záplav, požárů, nepříznivým dopadům na kvalitu vody a s tím spojeného šíření nemocí, vymírání druhů a snížení zemědělských výnosů, tedy i dostupnosti potravin. Již dnes je proto nutné jednat, ať už jde o zmírnění dopadů klimatické krize či adaptaci na nevyhnutelné změny, které nás v příštích dekádách čekají.
Infografika Schematická mapa klimatické změny od autora Fakta o klimatu, licencováno pod CC BY 4.0.
Zemědělství je klimatickou změnou ovlivňováno, ale zároveň k ní i významně přispívá. Právě zemědělství však může nabídnout i řadu možností pro mitigaci (zmírňování dopadů klimatické krize). Uplatněním principů regenerativního zemědělství lze nejen snížit vlastní emise skleníkových plynů vycházející z hospodaření, ale také aktivně ukládat uhlík do půdy, a snižovat tak obsah škodlivého CO2 v ovzduší.
Intenzivní zpracování půdy v konvenčním zemědělství, které lze ve zkratce charakterizovat postupy jako je orba či nešetrné užívání agrochemie apod., se podílí na 17 % celosvětových emisí skleníkových plynů. Environmentální zátěž zemědělství navíc dlouhodobě roste spolu s poptávkou po potravinách. Zemědělci jsou nuceni využívat stále více půdy, v důsledku čehož dochází na celém světě k odlesňování. K degradaci půdy přispívá i nadměrné spásání. Z lesů, luk a polí, přirozených úložišť uhlíku, se v návaznosti na všechny tyto trendy uvolňují skleníkové plyny a hospodaření se pak doslova stává nehospodárným.
V současné době se zemědělství musí adaptovat na změny klimatu za účelem potravinové bezpečnosti. Rostoucí teploty a snižující se dostupnost vody snižují výnosy – dnes především v rozvojových zemích. Extrémní počasí v podobě sucha a povodní způsobuje, že pěstování plodin a živočišná výroba jsou náchylné k propadům ve výnosech, a to i v našich zeměpisných šířkách.
Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) už v roce 2007 ve své zprávě doporučoval přístupy regenerativního zemědělství, např. zlepšení hospodaření na orné půdě včetně bezorebných postupů, změnu obhospodařování pastvin a obnovu degradované půdy. Tyto postupy přispívají k mitigaci v podobě sekvestrace uhlíku.
Především v sušších podmínkách a při nedostatku vody dokáže organické a do něj spadající regenerativní zemědělství překonat konvenční zemědělství. Produkce skleníkových plynů na plochu i na produkci je v porovnání s konvenčním zpracováním půdy značně nižší. Když se navíc vezme v potaz sekvestrace (ukládání) uhlíku, dostaneme výsledek snížení emisí skleníkových plynů v řádu desítek procent.
Velkou část uhlíkové stopy konvenčního zemědělství mají na svědomí emise NO2 vzniklé nadměrným využíváním dusíkatých hnojiv a spotřeba energie na jejich výrobu. Organické zemědělství je naopak ve svém příjmu dusíku soběstačné, jelikož recykluje hnůj vyprodukovaný zvířaty a kompost z organického odpadu. K vázání dusíku do půdy využívá ryze přírodní zdroj díky leguminózám.
Regenerativní zemědělství jde pak ještě dál díky promyšlenému zapojení pastvy. To pomáhá výrazně ovlivnit další faktor emisní stopy zemědělství, jímž je produkce metanu. Ve zkratce lze říci, že velmi negativní dopad mají velkochovy, které nesprávně nakládají s hnojem. Jeho skladování a tlení na hromadách totiž přímo podporuje vznik metanu. Hospodářská zvířata, jejichž trus není hromaděn v podobě hnoje, ale přímo a průběžně vyživuje půdu v rámci regenerativní pastvy, zvýšené množství metanu neprodukuje, a naopak kladně ovlivňuje výživu půdy a diverzitu živočišných druhů.
Konkrétní doporučení pro efektivní pastvu na principech regenerativního zemědělství či doporučení k udržitelnějšímu zpracování hnoje probereme v následujících článcích na blogu.
Regenerativní zemědělství
V konvenčních postupech intenzivního zemědělství orná půda a trvalé pastviny ztrácejí přirozený půdní uhlík mineralizací, erozí a nadměrným spásáním. Každý rok takto přicházíme o obrovské množství úrodné půdy, která pak končí splavená v řekách nebo je přeměněna na neúrodnou tuhou hmotu. Ročně tyto ztráty činí 12 milionů hektarů celosvětově, tedy 0,8 % světové orné půdy. Východisko opět nabízí organické a regenerativní zemědělství. Využití konkrétně regenerativních zemědělských technik zastavuje erozi půdy a přeměňuje ztráty uhlíku na zisky (a živiny). Podporuje lepší vsakování a zadržování vody a významně snižuje riziko sucha a půdní eroze.
Regenerativně zpracovávaná půda má také výrazně vyšší obsah organické hmoty, jejíž klíčovou součástí je uhlík – základní stavební prvek všech živých organismů. Ten se v půdě bere z ovzduší. Živé kořeny rostlin jej prostřednictvím fotosyntézy vyrábí ze vzdušného CO2. Regenerativní zemědělství proto prosazuje půdu nenarušovat orbou a zachovávat ji celoročně pokrytou plodinami či meziplodinami.
Podle měření uskutečněných v Německu a Rakousku by při přechodu z konvenčního na regenerativní zemědělství bylo možné každý rok uložit z ovzduší i 10 tun CO2 na hektar půdy (tato čísla se mění v závislosti na konkrétně využitých postupech).
V následujících týdnech budeme zde na blogu vydávat podrobné články s detaily o zpracování půdy a dalších postupech regenerativního zemědělství.
V tomto článku jsme poukázali na úzkou provázanost zemědělství se stavem klimatu. Odpovědnost však neleží jen na zemědělcích.
Podpořit potřebné změny hospodaření mohou také vlastníci půd, kteří mohou vyvíjet tlak na ty, kdo na jejich půdě hospodaří, respektive motivovat je k odpovědnějšímu zacházení s ní.
V neposlední řadě, snížení uhlíkové stopy v zemědělském sektoru máme ve svých rukách i my jednotlivci. Co si pod tím představit? Kupříkladu změny ve spotřebitelském chování a uvažování o stravě, podporu udržitelných producentů potravin či zasazení se o zastavení nezřízeného odlesňování u nás i ve světě.
Pokud máte zájem se o tématu dozvědět více, můžete si pustit záznam našeho webináře na téma Jaká je role zemědělství v klimatické krizi? Přednáší Ondráš Přibyla z Fakt o klimatu a Václav Kurel, lídr Carboneg.
